Erich Wangenheim

Erich Wangenheim se narodil v Chemnitzu jako syn obchodníků Theodora Wangenheima a Johanny Idy Joachimsthalové. Po absolvování reálného gymnázia nastoupil do obchodního učení ve Frankfurtu nad Mohanem. Další vzdělání získává v zahraničí. Od června 1912 je spolumajitelem otcovy továrny na prádlo, o rok později se ožení s o šest let mladší dcerou z Drážďan, Emilií Ellen Tuchlerovou – z tohoto manželství se v roce 1916 narodí syn.

Během první světové války je Wangenheim nasazen jako frontový voják (poddůstojník), kde přichází o levou nohu. V Chemnitzu se stává předsedou místní skupiny Říšského svazu židovských frontových vojáků (1931–1932). Když v roce 1925 zemře jeho otec, stává se jediným majitelem továrny na prádlo v dnes již neexistující Langen Straße 46 (centrum). Do roku 1938 bydlel se svou matkou, která se stala komanditistkou prádelny, v Agricolastraße 13 (Kaßberg).

Když byl v dubnu 1933 v Chemnitzu vyhlášen „bojkot židovských obchodů, advokátů a lékařů“, postihl tento bojkot i obchod s prádlem Theodora Wangenheima. V důsledku ztráty velké části zákazníků se obchod dočasně dostal do konkurzu – ještě téhož roku musel podnikání ukončit. Erich Wangenheim se stává členem zastupitelstva Izraelské náboženské obce (školní komise) a přebírá účetní agendu.

Během listopadových pogromů je zatčen a až do 26. 11. 1938 držen v koncentračním táboře Buchenwald.

V březnu 1936 byl zvolen předsedou Izraelské náboženské obce, v říjnu 1939 následovalo jmenování předsedou Židovského kulturního svazu v Chemnitzu. Od února 1940 spravoval Erich židovský domov pro seniory na Antonplatzu, s nímž o tři roky později uzavřel „smlouvu o odkupu domova“. Do roku 1943 žije se svou ženou v „židovském domě“ v Apollostraße 18.

Jeho matka Johanna je v září 1942 deportována do ghetta v Terezíně, kde pravděpodobně 30. října umírá. 29. března 1943 jsou do Terezína deportováni také Emilie a Erich Wangenheimovi. Emilie umírá 21. března 1944.

Erich je propuštěn a 13. června 1945 se vrací do Chemnitzu. Od té doby bydlí v hotelu „Hermann“ (Königsstraße 38, dnes Straße der Nationen) a podílí se na založení židovské obce.

Na adrese Gartenstraße 29 (Chemnitz-Rabenstein) otevírá obchod s textilem („Magazin für die Rote Armee“). Dostává se do sporu s úřadem pro péči o politické vězně a v roce 1948 obchod opět zavírá. V červenci 1946 je jako jeho ošetřovatelka přidělena zdravotní sestra Gertha Sandová z Berlína. Společně s ní se Erich v lednu 1949 přestěhuje do Mnichova a poté emigruje za svým synem Gustavem do Izraele.

5. srpna 1955 umírá v Tel Avivu (Izrael).