Simon Markel

Chana a Feiwel Markelovi vedou košer domácnost se svými čtyřmi dětmi Wolfgangem (Willym), Simonem, Davidem a Richardem. Společně plánují emigrovat do Ameriky a mají k tomu potřebná víza. Na konci října 1938 jsou však všichni Židé bez státní příslušnosti, kteří přistěhovali z Polska, z Německa vyhoštěni – včetně rodiny Markelových, která se přestěhuje do Krakova. Odtud se Chana Markelová pokouší zorganizovat útěk svých dětí.

V únoru 1939 měli Simon a jeho bratr David s pomocí Polish Jewish Refugee Fund (PJRF), jedné z mnoha organizací usilujících o záchranu židovských dětí z Německa a Evropy, uprchnout do Anglie. David však musel před odjezdem z projektu odstoupit kvůli nedostatečné kapacitě. Simon Markel tak odcestoval do Anglie sám. 14. února byl zaregistrován v Londýně a odeslán dále do Leedsu.

Po příjezdu do Leedsu se snaží umožnit útěk i svým bratrům. Píše četné dopisy Polskému fondu pro židovské uprchlíky, zejména jeho pokladníkovi, advokátovi Elsley Zeitlynovi (1877–1959). I jeho matka Chana se z Krakova pokouší zprostředkovat odchod svých tří synů do Anglie. Organizace však již nemůže děti přijmout a její snahy zůstávají bez úspěchu. Simonovi Markelovi rodiče a tři bratři jsou zavražděni během holokaustu.

Po příjezdu do Leedsu je Markel omylem zaregistrován jako německý občan. Ačkoli se snaží tuto skutečnost napravit, je v květnu 1940 internován jako „nepřátelský cizinec“ a později převezen do internačního tábora Fort Lennox na ostrově Île-aux-Noix nedaleko Quebecu v Kanadě. V roce 1941 je jeho status změněn, Markel se však rozhodne v Kanadě zůstat.

Po propuštění pracuje jako inženýr a žije v Montrealu. Umírá v roce 2008 a je pohřben na hřbitově Baron De Hirsch v Montrealu.

Jeho manželka Miriam v roce 2011 předává Montrealskému muzeu holokaustu tefilin (modlitební řemínky), které Chana Markelová dala svému synovi před útěkem.