Franz Theodor Cohn

Franz žije se svými rodiči Margot a Fritzem a se svými staršími sestrami Hannou a Hildegard v prostorném bytě na Kaßbergu. Margotina vášeň je hra na klavír, kterou učí i Franze. Fritz je doktor práv a rád hraje na housle. Společně se účastní akcí židovské obce. Franz hraje fotbal v židovském sportovním klubu a fascinují ho elektronické procesy. Již v devíti letech sestrojil mikrofon s úmyslem odposlouchávat své rodiče.

Jednou z jeho nejbolestivějších zkušeností, jak to později popsal, bylo to, že jeho nejlepší přítel vstoupil do Hitlerjugend. Krátce nato, v únoru 1938, byl vyloučen z latinského gymnázia. Jeho matka proto najala soukromého učitele angličtiny, dokud Franz v prosinci 1938 nepřestoupil na internátní školu v Berlíně.

16. ledna 1939 uprchl v rámci dětského transportu z Berlína do Švédska. V Sassnitzu na Rúgenu byly děti podrobeny přísné kontrole. Franzovým sestrám se podařilo uprchnout do Argentiny a Anglie, jeho rodiče uprchli do Askeru u Osla.

Franz navštěvuje švédskou školu. V létě 1939 a o velikonočních prázdninách 1940 navštíví své rodiče v Norsku, ale vrací se zpět do Švédska. Udržují kontakt prostřednictvím dopisů. Poslední zprávy od rodičů dostává v listopadu 1942, kdy se blíží deportace, kterou Franz ze Švédska nemůže zabránit. Jen o několik dní později jsou Margot a Fritz Cohnovi deportováni do Osvětimi a zavražděni.

Franz Cohn složí zkoušku jako inženýr v oboru telekomunikací na Technickém institutu ve Stockholmu, absolvuje vojenskou službu v radiové dílně a nakonec se osamostatní jako podnikatel v oblasti špičkových technologií. 14. listopadu 1948 se oženil se svou ženou Evou ve největší synagoze ve Stockholmu. Ve své biografii píše: „Když se podívám na naše tři děti a sedm vnoučat […], cítím velké štěstí. Tak jsme porazili Hitlera.“