Charlotte Charlaque a Toni Ebel

Od roku 2021 pořádá Nadace Leo Treppa soutěž pro žáky na různá témata týkající se židovských dějin, kultury a náboženství. V roce 2026 se soutěž nesla v duchu motta „Jeden národ. Mnoho tváří“.
Čtyři ze šesti oceněných projektů pocházely ze Saska. Jedno z obou druhých míst získal projekt „Charlotte Charlaque a Toni Ebel. Průkopnice své doby“ třídy GsGy24-1 školy Ruth-Pfau-Schule v Lipsku.

Charlotte Charlaque a Toni Ebel byly průkopnicemi a tvůrkyněmi trendů.

Charlaque (1892–1963) vyrůstala v Berlíně v židovské rodině, později žila v USA, ale ve 20. letech 20. století se vrátila do Berlína. V letech 1929 až 1931 podstoupila Charlotte v Institutu pro sexuologii v Berlíně některé z nejranějších známých operací změny pohlaví.

Ebel (1881–1961) rovněž vyrůstala v Berlíně a stala se malířkou. Narodila se jako Hugo Otto Arno Ebel, v roce 1916 byla povolána do armády a bojovala v první světové válce. V roce 1928 získala „transvestitský průkaz“, který jí umožňoval vystupovat na veřejnosti jako žena. Její žádost o změnu jména z roku 1929 však byla zamítnuta. Mezi lety 1929 a 1932 podstoupila v Ústavu pro sexuologii několik operací ke změně pohlaví.

V ústavu se Charlotte a Toni potkaly a zamilovaly se do sebe. Nastěhovaly se do společného bytu. Toni v roce 1933 – na protest proti nástupu nacistů a z lásky k Charlotte – konvertovala k judaismu. V roce 1934 oba uprchli do Československa. V březnu 1942 byla Charlotte Charlaque zatčena, díky zprostředkování a pomoci švýcarského diplomata se však podařilo ji zachránit a dostala se do New Yorku. Tam se živila jako herečka a v roce 1963 zemřela v chudobě.

Toni Ebel zůstává sama v Praze, po válce se vrací do Berlína a po vzniku nových států zůstává ve východní části města. Pracuje jako malířka a maluje především portréty a krajiny. Umírá v roce 1961 v Berlíně.

Velkou zásluhou tohoto projektu je, že přitahuje novou pozornost ke dvěma ženám, které byly dosud známé pouze v odborných kruzích. Charlotte Charlaque a Toni Ebel jsou působivým příkladem toho, že diskuse o genderu a pohlaví, identitě a rozmanitosti nejsou zdaleka novým jevem, ale že se o nich hovořilo a příslušné identity se žily již ve 20. letech 20. století. A ukazují dva životní osudy židovských žen v bouřlivých událostech 20. století.